POLYURETAN vs. EPOXID. Kdo vítězí?

I když bylo na toto téma napsáno již mnoho odborných pojednání, mezi veřejností je stále řada otázek. Jakou bezespárou podlahu vlastně vybrat? Kam se hodí epoxid a kam polyuretan? A co je to plastbeton? Nebude podlaha zapáchat při realizaci a následně při vytvrzování?

Ukazuje se, že lité podlahové systémy nebo nátěry jsou stále žádanějšími produkty. Pokud se dříve používaly pouze v „podřadných“ prostorách budov, tedy v technických místnostech, suterénech nebo jako ochrana povrchu v garážích, pak dnes pryskyřičné krytiny postupují do obytných místností, kuchyní nebo koupelen.  

Jsou všechny pryskyřice stejné?

Při realizaci podlah v obytných nebo komerčních objektech se nejčastěji aplikují dva hlavní typy pryskyřic: polyuretanové (PU) a epoxidové (EP). K mání jsou samozřejmě i další báze, ale ty mají své specifické vlastnosti, a tedy i oblast „nasazení“, např. báze MMA, metylmetakrylát pro rychlé zatížení podlah nebo báze VE, vinylester pro vysokou chemickou odolnost. Důležitým faktorem je vůbec pochopení toho, jaký systém se kam hodí, do jakých podmínek, pro jaký tržní segment a typ provozu. Každý podlahový systém má totiž odlišné vlastnosti a volba nesprávného řešení může vést až k vážnému poškození podlahy.

Přestože se oba nejčastěji používané systémy (PU a EP) nazývají pryskyřice, neměly by být považovány za totéž. Mají sice některé společné rysy – například to, že se jedná většinou o dvousložkové, popřípadě třísložkové systémy (pryskyřice + tvrdidlo + plnivo), které po spojení procházejí procesem stechiometrického vytvrzování a vytvářejí pevnou vrstvu. V obou případech tak vzniká bezešvý, nepropustný povrch, který lze rychle aplikovat ve velkém množství, ale jedná se o dva velmi odlišné typy materiálů se specifickými vlastnostmi a použitím.

Pod mikroskopem

Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma typy materiálů je v molekulární struktuře, která ovlivňuje způsob, jakým se během vytvrzování spojují. Existuje více typů komponent, které lze použít a které mírně mění konečný výsledek, ale v zásadě mají polyuretany vyšší hustotu zesíťování než epoxidy, což z nich dělá odolnější materiál. Díky tomu poskytují PU systémy mnohem vyšší pevnost, trvanlivost a odolnost v různých podmínkách. Odolají jak silnému mechanickému nárazu, tak i extrémním teplotám, chemickým látkám a povětrnostním podmínkám.

PU systémy se velmi dobře hodí do průmyslových provozů, kde je podlaha denně vystavena různým zátěžím. Typickým příkladem je plně naložený paletový vozík vážící více než jednu tunu. Takováto váha zcela logicky vyvolává enormní tlak na podlahu. Robustní povaha PU systémů znamená, že mohou odolat v průmyslovém provozu po velmi dlouhou dobu.

Epoxidové pryskyřice jsou na druhou stranu strukturálně mnohem tužší a nesnášejí intenzivní teplo nebo teplotní změny. Některé epoxidové nátěry jsou odolné vůči teplotám do 65 °C, zatímco jsou k dispozici PU systémy, které snesou 120 °C.

Pro svou vynikající chemickou odolnost jsou PU podlahy velmi oblíbené v potravinářském a nápojovém průmyslu, kde se ve velkém množství vyskytují korozivní kyseliny a vedlejší produkty. To znamená, že jsou vyžadovány podlahy, které odolávají chemickému působení organických kyselin, ale i cukru, sladu, žíravin a silných čisticích prostředků.

Všestrannost epoxidových pryskyřic

V tomto bodě by se mohlo zdát, že PU podlaha je lepší volbou. Nicméně to, co poskytují v odolnosti, postrádají v univerzálnosti a estetice. Epoxidy lze velmi snadno přizpůsobit pro nejrůznější prostředí a jsou k dispozici v mnohem širší škále barev, stylů, efektů a dekorativních možností.

Pokud se nejedná o specifický úkol nebo požadavek na PU, je více než pravděpodobné, že určitě existuje epoxidová podlaha, která dané zadání bezvadně splní, a navíc tak může učinit v jasných a lesklých tónech, ve třpytivých nebo reflexních površích nebo vícebarevných odstínech. To dává designérům kreativitu při návrhu unikátních interiérových podlah. Jedná se o dobrý způsob, jak vyjádřit identitu dané značky, specifickou estetiku prostoru nebo vdechnout prostředí požadovanou atmosféru. Díky tomu se epoxidové podlahy staly vhodnou volbou pro velkoplošné komerční prostory, jako jsou nákupní centra a letiště, stejně jako pro méně náročné průmyslové prostory nebo pro zóny zpracování zboží směrem k zákazníkům, které musí dobře vypadat a zároveň být funkční.

Polyuretanové systémy jsou také obvykle silnější a těžší než epoxidy, což je skvělé pro tlumení nárazů a tepelných šoků, ale pokud je problémem hmotnost a prostor, epoxidy nabízejí tenčí, lehčí a levnější variantu.

Existuje PU, PU a také PU

Když mluvíme o PU, je důležité mít na paměti, že jich existuje několik různých typů. Existují plné PU podlahy typu "tekutý vinyl", které jsou díky své elastické povaze skvělé pro vytvoření měkkého povrchu pod nohama. Časté jsou také PU systémy, používané na parkovištích, a PU betonové systémy, které jsou nejodolnějším dostupným typem pryskyřičných podlah proti poruchám (také se uvádí plastbeton).

Právě PU beton se často vyskytuje v náročných průmyslových provozech, protože skvěle odolává razantním nárazům, extrémním teplotám, velkému zatížení, drsným chemikáliím apod. Lze jej také adaptovat s pomocí vhodné zrnitosti kameniva na protiskluznou úpravu, antibakteriální přísada si velmi dobře vede v potravinářském nebo farmaceutickém prostředí. PU beton však není příliš hezký a pokud není opatřen alifatickou vrstvou, není ani dostatečně barevně stálý.

Ve výsledku nejde ani tak o to, která báze je lepší – jestli PU nebo EP. Především jde o to, co je lepší pro daný objekt a který systém nejlépe splní představy a zadání. Nesmí se ani zapomenout na dodatečná kritéria, kterými jsou časová náročnost na provedení a ekonomika realizace.